Malá pomůcka pro lepší zvládání češtiny

ZEJMÉNA ZÁJMENA – ČÁST PRVNÍ, Jemně mně ho mni aneb MĚ/MNĚ

V málokteré kategorii české gramatiky jsem viděla tolik chyb i u jinak gramaticky a pravopisně zdatných autorů, jako právě v oblasti zájmen. A co si budem, zejména zájmena mě/mně a jejich zaměňování a použití patří k těm úplně top. Tak jak tedy na ně?

Osobně doporučuji dvě metody, jak si zapamatovat správné použití. Možná vám budou připadat na první dobrou trochu komplikované, ale věřte mi, nejsou.

Krok 1.

Pro správné užití všech těchto tvarů je jako první krok zapotřebí si zapamatovat, které dva jsou zaměnitelné. Právem se ptáte, které dva z čeho jako?

Nu máme přece čtyři možnosti: mi, mě, mne a mně. Z těch jsou vždy dva a dva zaměnitelné. Pojďme si je představit a vizuálně přiblížit – to je první důležitá mnemotechnická pomůcka!

Mi – takové maličké, chudé zájmeno s tenkým měkkým i. Hubeňour.

Mě – taky kratičké, ale už tam je to vypasené ě, takže působí o něco silněji

Mne – To už je zase o něco větší a tlustší, má tři písmena

Mně – to je "nejtlustší" – má tři písmena, e a ještě s háčkem! Prostě král.

Kapišto? Prima, jedeme dál.

Z těchto čtyř zájmen můžeme vždy dvě a dvě zaměnit. A sice:

Mi / mně – Vzbudily se mi děti – vzbudily se mně děti. Podle mnema: nejtlustší a nejhubenější spolu – "král pomáhá nejchudším"

Mě/mne – mě to nebaví/nebaví mne to. Vidíš mne? Vidíš mě? Prostě ti zbývající dva, ti uprostřed, co nejsou ani chudina ani král, spolu taky spolupracují.

Zdá se to komplikované? Já jsem si při vysvětlování vždycky pomáhala obrázkem

Už tento první krok může pomoci: když si nejsme jisti, zkusíme dosadit to druhé zájmeno ze zaměnitelné dvojice. Příklad – třeba komentář na Facebooku: M-?- to přijde divný. Mně to přijde divný nebo Mě to přijde divný? Zkusme tu větu říct: Přijde mi to divný. Aha, to jde, že? Kdežto "přijde mne to divný" snad neřekne ani největší barbar. Zaměnitelné je mi a mně (viz obrázek a předchozí povídání) a tím pádem už víme, že v tomto případě je správě mně. Tedy "přijde mně to divný". (Můžete si to vyzkoušet i na mírně neslušném názvu dnešní lekce.)

RADA: K zjednodušení doporučuji všude, kde je to možné, používat právě tvar mi, protože tam není třeba váhat nad tvarem. Jen ho prosím nedávejte na začátek věty.

Takže teď už víme, že

MI - MNĚ bratry jsou, stejně jako

MĚ- MNE.

Pokud to stále nestačí, můžeme použít MNEMO FINTU S PEPOU.

Ta spočívá v tom, že v inkriminované větě zaměníme zájmeno, kterým si nejsme jisti, za našeho věrného pomocníka Pepu.

Příklad: M-?- se to nelíbí. Mě nebo mně se to nelíbí? Zaměníme za Pepu: Pepovi se to nelíbí. Pe-po-vi. Tři slabiky, tři písmena. Pe-po-vi, m-n-ě.

Vzal m-?- na výlet. Vzal mě nebo mně? Zaměníme za Pepu: Vzal Pepu na výlet. Pe-pu. Dvě slabiky, dvě písmena. Pe-pu, m-ě.

Tak prosté to je. A pokud si k tomu ještě pamatujete schéma z prvního kroku, tedy možnost zaměnění zájmen podle kroku 1, chybu už neuděláte.

Mně to neřekl / neřekl mně to.

• Mnemo: zaměníme a dostaneme Neřekl MI to. Mi x mně (nejhubenější a nejtlustší) je zaměnitelné – tedy NEŘEKL MNĚ TO.
• Mnemo: Neřekl to komu? Pepovi. Pe-po-vi. M-n-ě. Tedy neřekl MNĚ to.

Vybrala si mě.

• Mnemo:: zaměníme a dostaneme Vybrala si mne. Mne x mě (dva středně tlustí)cje zaměnitelné – správně je tedy: Vybrala si MĚ.
• mnemo: Vybrala si koho? Pepu. Pe-pu. M-ě. Vybrala si MĚ.